Next RC Rally Championship se na Zlínsku během své tříleté existence velice rychle zaběhl a zkušení pořadatelé připravili i v roce 2019 zajímavé a opět bohatou historií ověnčené soutěže.

Kalendář byl letos sestaven z osmičky velmi dobře známých a "profláklých" podniků. Proti předchozím dvěma sezónám se tedy odjelo o jednu rally víc, a tak se nekonala známá volná Legend Rally Show. Všechny závody se uskutečnily ve svých osvědčených lokalitách, když se do kalendáře vrátil Rajd Luzskowyczki - v Lužkovicích byl po dvou letech konečně zrušen zákaz vstupu kvůli "zamořeným prasátkům", no a malé obrození si letos prožila i YU Reli 1000 Okuka navracející se na "své domovské" dopravní hřiště v Malenovicích, jež loni procházelo velkou rekonstrukcí.

Úvodní soutěží šampionátu byla tradičně Caterpillar Rally v patrovém parkovišti v centru města. Takže taková zaběhlá klasika ze startu sezóny. No, "klasika"... Klasická byla sice známá to destinace, jenže povrch zásadního patra garáží prošel jakousi obnovou. Na první pohled vypadalo vše při starém, ale realita byla poněkud jiná. Ani po shaku, odehrávajícím se o poschodí níž - tudíž "na starém" - nevypadalo nic podezřele. Velké drama ovšem začalo s ostrým startem první ze sedmi erzet. Na novém betonu nedrželo vůbec nic a přední špičkoví jezdci, připravení vesměs na pinových pneu, se nestačili divit. Naopak historici, s novými předepsanými "Kobráky" excelovali. Kdo by to byl řekl, že tato "obligátní" klouzavá soutěž vnese do výsledků tolik "kotrmelců", jakých jsme byli svědky. Po celodenních pneumatikových laboracích se nakonec velice zkušeně prosadil Polák Kajetanowicz, jenž po prvenství v předchozím zimním Ice Next Cupu hlásil útok také na pohár v hlavní sezóně. Pěkné druhé místo si zde vyjel Tomáš Bílek junior před až nečekaně stabilně jedoucím Jugoslávcem Küzmičem. Na výsledky tohoto závodu se opravdu nedalo vsadit ani zlámanou anténu od vysílačky. Následující Viking Rally nabídla u školy na Podhoří své tradičně těžké kombinované tratě s asfaltem i šotolinou. Všech sedm pěkně připravených záludných rychlostních zkoušek vyhrál nepolapitelný "Kajto", na stupních vítězů jej pak doprovodili někdejší mistr Giandomenico Basso a poprvé taky dívka - juniorka Molly Taylor, což bylo velké překvápko. Molly se stala první Lady se ziskem priority. Ty se v této sezóně nově přidělovaly nezvykle často. Jednou z mála výjimek byla následná Forest Frog Rally ve Fryštáku "Na Žabě". Ta dala při přípravách celkem dost zabrat pořadatelům kvůli nekompromisním předstartovním dešťům, ovšem nakonec se vše v dobré obrátilo a 8 náročných měřených úseků se tak mohlo na "žabím" nezpevněném povrchu bez větších problémů realizovat. Startovka byla tentokrát ochuzena o ambiciózní "Vesťáky" a "Mostráky", kteří dali přednost kolidujícímu MČR, neberoucímu "termínový ohled". Pro prvenství si přijel Ital Basso, senzační druhý "flek" obsadil Brane Küzmič, druhou "bednu" roku rovněž zaznamenal dravý Tom Bílek jun. Následovala The Great Cross Rally na Podhoří nad tiskárnou, kde byly po minulém "znovuzrození" této populární lesní soutěže opět připraveny svižné šotolinové tratě s velkým množstvím převýšení. Poprvé v sezóně se na startu ukázal mistr Sepp Wiegand, nečekaně ovšem zas chyběl "Kajto" uvažující jaksi o případném titulu. Favorizovaného "Wígoša" však docela nepředvídaně předčil Filip Kopecký, kterému se po opravdu bezvadném výkonu podařilo poprvé v kariéře vyhrát rally. Němec Wiegand bral tedy příčku druhou, bronzovou pozici si dal italský "krasoň" Basso. Ten po tomto výsledku, a v podstatě po polovině šampionátu, vedl i průběžnou tabulku klasifikace, před pravidelně a úspěšně bodujícím Küzmičem a před třetím Kajetanowiczem. Next RC Rally Championship tak chytl zajímavý náboj, situace byla natolik vyrovnaná a otevřená, jako by se v druhé půlce začínalo zase skoro od nuly.
Druhou polovinu mistrovství načala prázdninová Tour de Cabin Int. Rally - nestarší a nejvyzývavější soutěž pod širým nebem. Pořadatele Tour trochu trápilo počasí, jehož rozmary přetrvávaly v podstatě celý závodní víkend. Naštěstí jen do té míry, že se mohlo celkem v pohodě odjet všech plánovaných 14 erzet, rozdělených, jako vždycky, na dva samostatné dny v Bratřejově. Po první kratší a trochu mokré asfaltové etapě vedl Kajetan Kajetanowicz, před Bassem a Wiegandem. Po soubojích na těžkých šotolinových zkouškách druhého dne nenašel ani tentokrát polský fenomén přemožitele a po zásluze zvítězil. Po velice smolném odstoupení Bassa se na druhou příčku prosadil úřadující šampión Sepp Wiegand, Na třetím místě skončil nekompromisně rozsoutěžený Gil Panizzi. Situace v tabulce absolutního pořadí se tak opět dost změnila, a tak byla s napětím očekávána obnovená soutěž Rajd Luzskowyczki. Ta nabídla na osmi precizně nachystaných zkouškách vskutku parádní šotolinkové svezeníčko. Po průběžně dechberoucím výsledkovém "pelmelu" ukořistil první místo znovu Vítek Kajetanowicz, upevňující si vedoucí příčku i v klasifikaci. Druhým jezdcem v Lužkovicích se stal další zástupce Vest Rally Teamu junior Šimon Večerka, jenž se do "mistráku" tak trochu vrátil po zranění a pár absencích. Třetím v cíli pak byl Gilles "Excel" Panizzi, což bylo při dostatečně kvalitní konkurenci jisté "přecednické" překvapení (na úkor o desetinku čtvrtého kolegy Bassa). Na tomto závodě nelze opakovaně nezmínit vynikající bufet servis a hlavně obrovský pořadatelský zápal. Ten je samozřejmostí ale i u dalšího podniku. Tím byl druhý nejstarší a velice oblíbený Criterium Fryšták v areálu ObalPrintu. Sama o sobě nelehká asfaltová rally však byla významně ovlivněna deštěm. Odjela se sice drtivá většina RZ (7 z plánovaných 8), pochmurné počasí ale zasáhlo do harmonogramu a celého průběhu, z čehož nebyl nikdo nadšen. Velká škoda. Souboje na mokrých tratích tak byly nevyzpytatelné. Mnoho předních posádek muselo odstoupit, a nebo je postihl nějaký ten technický problém. Se všemi nástrahami se nejlíp popasoval mladý Šimon Večerka, vítězící tak poprvé v "Next kariéře" v soutěži, druhý "flek" si vyjel Basso, těsně před "Kajtem". Ten už měl v tabulce tak nějak "nakročeno" na kýžený titul, ale žádná velká jistota, stále existovalo více verzí konečného účtování před posledním kláním. To obstarala YU Reli 1000 Okuka v Malenovicích na krásně zrekonstruovaném dopravním hřišti. Ale i na tomto zpevněném povrchu mělo hlavní slovo počasí, když po ranní analýze a rozpravě byl sobotní závod zrušen a přesunut o jeden den později. Soutěžícím to po dohodě nevadilo, ale i tak to byl velký a neobvyklý zásah do "harmecu". V neděli již vše proběhlo dle plánů. Po 7 rychlostních zkouškách, jež mimochodem všechny vyhrál, zde triumfoval znovu Šimon Večerka, což bylo druhé po sobě jdoucí perfektní prvenství juniora z Vestu. Druhý dojel "Talián" Basso, třetí pak skvěle a překvapivě Michal Holínek odskočivší si z historiků.
No, a kde je "Kajto"? Nestartoval. Měl v bodech jakýsi náskok, ale ne velký, nechal to na ostatních...
Snad rozhodl Šimon, který "ukradl" potřebné body Bassovi, nebo sám Basso, jenž má na kontě při všech startech jednu NULU a jedno odstoupení? Takže i přes velká různá očekávání nezměnil poslední závod konečnou klasifikaci.

V ní tedy vítězí polský "drtič" Kajetan Kajetanowicz, jemuž stačily čtyři prvenství a jedno třetí místo. Možná to měl ogara propočítané... To nemění ale nic na jeho rychlosti a uvolněné jízdě, prostě borec na svém místě! Poprvé si ovšem domů mohl odvézt ten obří zlatý putovní pohár, gratulace! O pouhý jeden bod byl tím stříbrným mužem Giandomenico Basso, velký závodník a mistr z roku 2017, chyběl mu jen "ždibíček" k "opakování ceremoniálu"... A bronzovým pánem je "překvapení roku" Brane Küzmič, od něhož to málokdo čekal a asi ani on sám ne, že bude vývoj sezóny tak příznivý. Je to každopádně jeho životní úspěch a je nutno podotknout, že jako jediný ze všech bodoval na každé soutěži. To se dlouho nikomu nepovedlo. Zajímavostí budiž, že za tři ročníky Nextu, má tento šampionát pokaždé jiného vítěze, kdo bude ten příští?

Team Trophy - Překvápko jménem Doktor Racing
Dlouhé roky vládnoucí Red Bull dostal konečně po "býčích koulích" a nevyhrál. Byl o dva body druhý. Jako kluci (Basso, Panizzi, Tänak) to drželi slušně, a i výsledky byly, jenže na velmi stabilní (?) trojici Küzmič, Ingram, von Thurn und Taxis, to jaksi tentokrát nestačilo. Třetí v pořadí Vest Rally Team (Kajetanowicz, Večerka, Wiegand) měl jakési ty nekompletní účasti, takže přesto že byli favoriti, nemohli v této nabité konkurenci uspět. V pořadí klasifikace pak následovali ASport Rally Team, Monster Energy Team a holčičí Playboy Red Racing. Další týmy, jichž bodovalo celkem 11, posbíraly spíš jen občasné úspěchy.

Junior Trophy - Nejatraktivnější boje
Do role hlavního favorita byl před sezónou pasován obhájce Šimon Večerka, o jehož stále vzrůstajících jezdeckých kvalitách nemůže být žádných pochyb. Největšími soupeři "Vest-Véči" měli být zejména podobně rychlí Tom Bílek jun. a Molly Taylor. Jenže šampionát se vyvíjel poněkud jinak než papírové předpoklady. Šimon začal "až" druhým místem, pak přišel pro něj dost nepodařený Viking a následné nucené absence na trojici závodů. Takže ani po třech suverénních vítězstvích v závěru sezóny se mu nepodařilo posbírat dostatek bodů, a to ani na celkovou "bednu". Na prvním "fléčku" se tak prosazovala nejrychlejší dívčina všech dob Molly Taylor, jíž sice zpočátku roku často "zatápěl" dvakrát vítězící Tomáš Bílek jun., jeho nepravidelný bodový příděl na ostatních závodech už ale nemohl "Taylorku" výrazněji ohrozit. A tak je po jednoleté pauze vítězkou kategorie Junior Trophy, určené pro bojovníky a bojovnice do 15. roků, opět tato Australanka. Tomáš se po nečekané neúčasti neudržel ani na stříbrném postu, který si naopak po pravidelných kvalitních výsledcích zajistil ruský "Rebel" Alex Lukyanuk. Tento jeho počin má v nastolené konkurenci početných juniorů jistě svoji nemalou váhu. Na Toma Bílka tak zůstal bronz. Nadějný Šimon Večerka byl nakonec o "fousek" čtvrtý, do našlapané pětice rychlých posádek se prosadil diváky milovaný Esapekka Lappi, brázdící ještě minulou sezónu vody "Academiků". To je nevypsaná malá klasifikace těch úplně nejmladších ogarů do 8. let. V ní po zásluze zvítězil jeden z nejmladších, ovšem zároveň z nejšikovnějších, jezdců Erik Ticháček. To by před začátkem sezóny čekal málokdo, ovšem Eriček ukázal, že i v cca pěti letech je už schopen porazit starší souputníky. Druhým v neoficiálním hodnocení Next Academy se stal populární Ir Josh Moffet a třetím z této "divize" byl Hayden Paddon. Jedinými starty nás obohatili učící se Lukáš Kovář a Davídek Zapletal.

Lady Trophy - Tempo diktuje jen jedna
Nejkrásnější a dá se říct i nejvíce vzrůstající kategorie poslední doby. Posádka Taylor-Cleo zde dominuje už několik let a ani ročník 2019 nebyl žádnou výjimkou. Proto je vždy celkem prestižní zisk stříbra, jelikož ostatní děvčata a ženy jsou mezi sebou vcelku vyrovnanými soupeřkami. Louise Cook - to je jméno druhé klasifikované dívky. Ta do šampionátu sice naskočila až na Vikingu a celý rok to "drtila" s dvoukolkou, byla však nekompromisně hnána "Red Marlboro Playboy manažéry" a v neposlední řadě svými zkušenostmi, které jí handicap jedné poháněné nápravy docela vynahradily. Zájem o Lady "bednu" byl ale i tak velký, vždyť jména jako Stratieva, Falcón, Munnings, Steer, či Kalíková - toto nejsou žádné "Béčka", čili bylo co sledovat. Nakonec se na poslední volný pódiový stupínek dokázala prosadit bulharská slunečnice Stratieva, a to i přes malou nepravidelnost účastí. V pořadí pak následovala talentovaná Emma Falcón, jež si stejně jako pátá Catie Munnings, pozastavená v průběhu roku zlomeninou, "brousila zoubky" na ty konečné stupně. Boje to byly opravdu vyrovnané a děvčata opět dodala mistrovství patřičnou šťávu.

Historic Trophy - Suverénní král
Suverénním králem historiků se podruhé stal šampión z roku 2018 Michal Holínek, který drtivým způsobem titul obhájil. "Holas" zvítězil v šesti podnicích a často udělal pěkný průvan i v absolutním pořadí. Je na místě vzpomenout jeho překvapivé celkové vítězství v první rychlostní zkoušce na kontroverzním povrchu Caterpillar Rally. Na Michalovu Lancii velmi často útočil týmový kolega Giuseppe Volta, jenž nejednou sahal po prvenství, ale kromě jedné výjimky se vždy musel spokojit s druhým místem. To mu ostatně s přehledem patří i v konečném účtování sezóny. Oba "ASporťáci" si po jasných úspěších mohli dovolit na závěrečné YU Reli startovat v hlavním poli mezi nabitou konkurencí moderních čtyřkolek a nutno dodat, že svými výkony výsledkovou listinu pořádně provětrali. Jinak totiž byli, stejně jako všichni historici, limitováni předepsanými pneumatikami. A ty se po mnoha letech změnily, když osvědčené ale již nedostupné "Sedanky" vystřídaly pneu Kobra Blok Stock, které se v této skupině poměrně dobře "uchytily". Po jasném zlatu i stříbru bylo udělení bronzového poháru dost zajímavou zápletkou. Dvounásobný bývalý mistr Alex Bengué byl takovým tím největším aspirantem a dlouho si třetí "flek" držel, ovšem vše se od poloviny sezóny se vše začalo vyvíjet poněkud v jeho neprospěch. Francouzský "Čamlíkář" si zadělal na problémy smolným odstoupením na Tour de Cabin a následná jedna "vynechávka" na Rajdu už způsobila ty pověstné chybějící bodíky do tabulky. Za to pravidelně bodující a dobré výsledky sbírající nestor Gibo Fagaso neponechal nic náhodě, daných situací dokázal zkušeně a dokonale využít, a výsledkem je třetí příčka v konečné klasifikaci "mistráku". To je s nejstarším podvozkem a hlavně s historickou elektronikou z let devadesátých opravdu úctyhodný počin. Na Benguého tak i přes vítězství na poslední soutěži zbyla nepopulární "brambora". Vše ale bylo do poslední chvíle otevřené a šanci na zisk kýženého bronzu měli v závěru ještě oba zkušení borci. Do TOP FIVE se nakonec dostal trošku nepravidelně startující Václav Blahna, který ovšem vždy předváděl parádní výkony, což dokazuje i jeho dvojité umístění na "bedně". Ale taky na dalších pozicích bylo mezi jezdci v jednotlivých atraktivních soubojích docela "horko" a rozhodně zde bylo co sledovat. V téhle populární kategorii se letos představilo 18 účastníků s tradičně velice krásnými karosériemi nejrůznějších dobových značek a typů.

F2 Trophy - Malý "boom"
Tato kategorie zpočátku strádala na malém počtu startujících, ke konci sezóny se však situace obrátila a nakonec se letos ukázalo celkem 11 dvoukolek, což vůbec není špatné číslo. Po celý rok však tempo udával Josef Sivík, který nenašel přemožitele při všech svých startech, na závěr si tak mohl dovolit dva uvolněné starty se "čtyřkolou" bez omezení. Ale soupeřů neměl málo, to ne, jen vždy za daných okolností dokázal získat maximum možného. Ohrozit se jej dvakrát pokusil rychlý Ogryzek, jenž se pak ale přestal objevovat, Sivíkem uvolněné první místa na posledních dvou soutěžích po epizodních účastech "vybrali" Ojeda a Sarrazin. Na stupně vítězů celkového hodnocení ovšem pomýšleli pravidelně startující posádky. K nim patřil zejména Rus Chulykanov, jehož sice několikrát potrápily nejrůznější potíže s vozem, ale i tak dokázal posbírat slušnou porci bodů stačící na konečné stříbro. Na to chvílemi pomýšlela i Britka Louise Cook a moc nechybělo, aby této senzační příčky dosáhla. Na "Cookovku" zbyl však "jenom" bronz, i tak se nesmazatelně zapsala do historie a k tomuto úspěchu jí dovedly kvalitní výsledky, když proměnila všechny své starty v umístění na "bedně". Velmi pěkně se v sezóně prezentoval čtvrtý Maďar Csaba, ale taky "zadohrab" krotící pátý Belgičan Droogmans. 

Závěrem
Next RC Rally Championship má za sebou třetí rok své existence. Jestli byl úspěšný a povedený, ať hodnotí každý soutěžící podle sebe, organizační partička v čele Pepou "Přecedou" Pekařem je však spokojená. Počet účastníků není malý a postupně narůstá, na závodech se setkáváme s příjemnými lidmi, atmosféra je vždy výborná a nechybí i náboj v podání zdravých soubojů na tratích. Velký dík patří všem, co se nebáli aktivněji zapojit, zejména pak při stavbě či úklidu materiálu, díky patří i zaníceným fotografům a "videografům", a taky ochotným časoměřičům v čele s Ivanem. Poděkovat je třeba rovněž všem sponzorům a partnerům za velice cennou podporu.