Šampionát 2020 se při svém čtvrtém účinkování pod názvem NEXT musel tentokrát potýkat s neočekávanými nástrahami…  

Slavný prasečí mor, který nás trošku brzdil v době nedávné, nestačil - po bezproblémové sezóně 2019 musela tentokrát do našeho účinkování zasáhnout i jiná "vyšší Bé moc" - a to ta "blbá koróna". Ta opatření byla pro pořadatele vždy hodně limitující a tentokrát to bylo buď ano či ne, a často se do poslední chvíle nevědělo… Po úspěšném ukončení zimního Ice Next Cupu vlastně "vypukly" ty zákazy na akce našeho typu, a naplánovaný kalendář s tradičními osmi soutěžemi začal nabírat trhliny. Dubnový Caterpillar, jenž vždy otevíral sezónu, byl nakonec úspěšně přesunutý, Viking Rally však musela být zrušena. Následující Great Cross už se naštěstí na konci května jet mohl. Otevřel tudíž Next RC Rally Championship. No a nejen ten. Byl to první závod v celé ČR, který zahájil tu pravou závodnickou "sezónku" po jarních vynucených rušeních. No a "pro změnu" tím posledním v ČR byla zase říjnová YU Reli 1000 Okuka, jelikož dva dny na to byly všechny tyto aktivity opětovně zakázány. Takže zahájení a ukončení RC RALLY roku 2020 bylo pouze v "Next režii". Nakonec se tedy podařilo v poměrně krátkém časovém horizontu cca 4 měsíců uspořádat sedm plnohodnotných soutěží a drtivá většina z nich si zachovala předem naplánované termíny. Výjimky byly jen dvě, a to zmíněný přesun "Catru", který se podařilo jaksi nacpat do září, pak se ještě muselo operativně "zašachovat" u Forest Frog Rally, kde to ovšem bylo díky počasí, jenž nedovolilo na "Žabě" jet v původním datumu. Holt bylo toho k řešení nemálo, navíc to nerozhodilo jen pořadatele, ale do jisté míry i soutěžící. Průměrná účast na jednotlivých závodech byla totiž oproti uplynulému ročníku o cosi slabší, přesto byla dle statistik ze všech republikových mistrovství nejvyšší. Celkově vzato - takový jakýsi "sviňa rok". Tak ale našlo se i něco pozitivního. Krom vždy výborné atmosféry při jednotlivých podnicích, se opět odehrály pěkné souboje na tratích, když nasazení jezdců a taky jezdkyň bylo opravdu velké - "korona nekorona - jedem naplno a nic nás nezastaví" - teda tak to alespoň při soutěžích působilo.

Konkurence byla velmi zajímavá. Tak nějak bylo jasné, že největším favoritem bude mladík Šimon Večerka, jemuž dnes stíhá jen málokdo. Do bojů měl vstoupit i úřadující mistr 2019 Kajetan Kajetanowicz, kterého si ambice neskrývající Vest Rally Team angažoval na sezónu k Šimonovi, bohužel "Kajto" se nakonec vůbec neukázal. Ale byly tu i další, kteří snažili "Véču" zdolat. Po jeho vítězství na The Great Cross Rally byl následně poražen Seppem Wiegnadem vyhrávajícím druhý podnik. Tím byla, trochu nezvykle, slavná Tour de Cabin, ale ani tento další bývalý mistr z Německa se v průběhu roku neúčastnil, mimo jednu pro něj nepovedenou akci na Forestu. A jsme u dalšího bývalého "maestra" Bassa, jenž umí být hodně rychlý, ovšem startoval pouze čtyřikrát a do toho se mu mnohdy nevedlo dle představ. Ještě tu byl "Šimiho" týmový Vest kolega Filip Kopecký, který začal krásným druhým místem na úvod, pak ale přišla série nezdarů, akorát ke konci sezóny se blýskl dvěma bronzovými příčkami. Po trošku "vlažnějším" začátku roku se k vynikajícím výkonům s novou technikou rozjel i známý Ott Tänak, jenže ani on nenašel na Šimona recept. Estonec se sice blýskl prvenstvím na předposlední Caterpillar Rally, což je bráno jako velký úspěch, navíc do toho stihl dvě druhá místa na Rajdu a Criteriu, přesto se však mladé "hvězdě" jménem Šimon Večerka musel jinak klanět. Stejně jako všichni ostatní. Šimon vcelku s přehledem vyhrál pětici ze sedmi závodů a jeden výpadek a jeden druhý "flek" to nemohl změnit. Ono už tak nějak v polovině sezóny bylo jasné, že pokud se nic zásadního nestane, bude tento blonďatý junior novým mistrem. No a on se jím taky stal. Když se pravidelně jezdí, tak je z toho většinou při dostatečné rychlosti taky dost bodů, a to se vyplatí…

Šimon Večerka je tedy po zásluze nejnovějším nejčerstvějším a již aktuálně úřadujícím "panem zlatým jezdcem" Next RC Rally Championship. No ale zároveň taky nejmladším! Poprvé v historii totiž vyhrál absolutní klasifikaci junior ve věku do 15 let! Ta mládež prostě jezdecky "kvete", v poslední době velmi dravým způsobem, přesto je tento počin významným historickým zápisem, tohle se patrně jen tak opakovat nebude.

Odjeli jsme čtvrtý Next a po každé měl tento šampionát jiného vítěze, kdo bude další?

2017 - Giandomenico Basso

2018 - Sepp Wiegand

2019 - Kajetan Kajetanowicz

2020 - Šimon Večerka

Všímáte si, že věk vítězů klesá? Všichni vypsaní "tituláři" jsou zároveň nějakým dílem náhody seřazení podle věku…

Ve vidině toho faktu, že Večerka byl téměř k neporažení, byla tak mnohdy soustředěnost na ty zbývající příčky v klasifikaci. Na pomyslné prestižní stupně vítězů to bylo v průběhu roku docela dost otevřené, pořadí se jaksi krystalizovalo postupně, a na "bednu" aspirovalo dost borců. Jak už bylo zmíněno, vynikajícím způsobem to rozjel Tänak, který se po vysněném prvenství na jedné rally a po sbírce dalších kvalitních výsledků umístil na konečné stříbrné příčce, nečekaný a parádní počin od tohoto rodáka z estonské vesničky Kärla Parish. Bronz v "mistráku" byl otevřený až úplně do poslední chvíle. Po skvělém druhém místě na poslední soutěži ho "vybral" Tomáš Bílek jun., který 1x chyběl a 1x odstoupil, jinak se ale vždycky vešel mezi nejlepší trojici v závodě a jeho velmi dravá jízda tak často slavila úspěch. Dokonce si neodpustil i sem tam nějakou tu erzetu vyhrát a být blízko maximálnímu bodovému zisku z rally - takže další junior na nejvyšších postech. Tomáš tedy potvrdil výše zmíněné - mládež tomu dává "na frak" - a to je dobře. Je to tím pádem, kromě Tomova kariérního úspěchu, další zářez do historie, protože dva junioři na absolutní "bedně" sezóny ještě nikdy nebyli. Tak a kdo tentokrát "sklidil zemáky, kopzole, erteple, krumple? Sice těsně, ale byl to světoznámý propagátor rudých podkolenek Branislav "Doktor" Küzmič, který i přes opravdu velkou snahu ten minulý bronz neobhájil. Jinak byl ovšem pořád v té nejužší špičce, vždyť druhá příčka z oblíbené "koupací Žabky" není spolu s prioritou k zahození. Nicméně je faktem, že Küzmič jako jediný závodník už třetí rok v řadě boduje ve všech soutěžích. Celkem to činí 25 rally v řadě, což je obdivuhodné, Brane se tedy rozhodně neztratil, ale konkurence prostě byla, je a bude, tvrdá. To může potvrdit i celkově pátý Filda Kopecký aspirující jinak na vyšší posty. Nelze nezmínit i šestého Gryazina, který vždy atakoval vysoké posty a jednou se mu povedlo vybojovat dokonce pódium. To dokázal epizodně třeba i Valentino Rossi, jemuž se ale jinak úplně moc nedařilo. Výbornou vzpruhou pro šampionát byly někdy až nečekaně povedené výsledky Davida Vaculíka, naopak možná menším zklamáním byla umístění "vlasovlajce" Gillese Panizziho, loučícího se s prioritou. Na tu bodovanou desítku v jednotlivých rally však bylo adeptů víc než dost.

 

Team Trophy : "Doktorská obhajoba"

To, co nikdo nepředpokládal, se stalo realitou. Stáj Doktor Racing obhájila titul v prestižním hodnocení týmů. Zcela jistě tomu dopomohla pravidelnost startů kompletní sestavy Tänak, Küzmič, Taxis a jejich kvalitní výsledky. Velké ambice neskrývající Vest Rally Team trochu ztroskotal na manažerské "rozpolcenosti" s Monster Energy Teamem, ale na druhou stranu kdo mohl vědět, že ten Kajetanowicz nepojede, škoda. Všechny tyto zmíněné faktory měly za následek druhé místo pro "Vestmany" v pravidelném složení Večerka, Kopecký. Se stejným bodovým ziskem skončil pak jako třetí zajímavý tým Toksport WRT v sestavě Tom Bílek jun., Nikolay Gryazin a taktéž dobrý Chris Ingram. To vše na úkor kdysi slavného a nyní až čtvrtého Red Bullu, jak vidno dle "tabulečky" už po druhé vlastně "nic"…

2017 - Red Bull

2018 - Red Bull

2019 - Doktor Racing

2020 - Doktor Racing

 

Junior Trophy : "Šimonova dominance"

Šimon Večerka si vychutnal vítězství v hodnocení posádek do 15 let. A to nyní podruhé v kariéře, no a vlastně naposled, jelikož od nové sezóny už v této klasifikaci nemůže zabodovat. Stejně tak i stříbrný Tomáš Bílek jun., jemuž se o pouhý bodík povedlo porazit velice rychlého Davida Vaculíka, který byl tudíž bronzovým juniorem na úkor až neočekávaně čtvrté bývalé mistryně Molly Taylor. Mimochodem, ona tuto kategorii taky opouští. Australská mladice nejela na poslední YU Reli, kde se tím pádem rozhodlo, jinak by totiž stále byla ve hře o celkové pódium. Ono to ale od začátku sezóny nevypadalo nijak jistě, akorát ten Šimon to "vybíral", když šestkrát slavil zlato, ostatní si mezi sebou v juniorech docela zabojovali. Jedenkrát slavil triumf Tomáš Bílek jun., což mu dopomohlo k tomu stříbru, ale i tak to bylo až do konce mezi ním, "Mollynou" a "Dejvíkem" otevřené. Ostatní se na tuto řekněme elitní čtverku dívali už s mírným odstupem. Přesto se našlo spousta juniorů, co dokazovali velké ambice a zároveň taky významné zlepšení. Nejvíc to možná platí o nakonec celkově pátém Švédovi Bergkvistovi, ten mnohdy atakoval vysoké pozice, jednou dojel na třetím juniorském "fleku", jednou se dokonce vlezl i do desítky absolutně, navíc jeho agresivní jízda sklízela jisté uznání. O tomto světlovlasém Seveřanovi patrně v budoucnosti ještě uslyšíme. Ovšem byli a jsou tu i jiní dravci. Jako například šestý Esapekka Lappi, těžící z dobrého sběru bodíků, ovšem rozhodně se taktéž neztrácející v pořadí. "Essoň" je ještě k tomu Academic Boy, výkony tohoto mladého "Sedlo Fina" byly mnohdy vskutku bezvadné a dá se použít i slovo "úchvatné", o čemž svědčí třeba čtvrté místo z náročné Tour de Cabin. K tomu asi není co dodat. A není co dodat ani k celkové sedmé příčce ruského bohatýra Alexeje Lukyanuka. Tento bývalý vicemistr možná lehce zklidnil své "rebelské" chování, naopak svoji jízdu určitě ne, ta zůstala nadále v tom "ruském" stylu. Alexovi se ze začátku roku vůbec, ale vůbec, nedařilo, často řešil technické problémy, dvakrát odstoupil a jeden čtvrtý "flek" ke konci roku už to zachránit nemohl. Ale rychlost má, snad se mu ji podaří uplatnit v jeho poslední Junior Trophy sezóně. Jako osmý byl v konečném hodnocení Pája Maštalíř, jemuž taky ta kvalita a rychlost nechybí, ale čtyři jen starty nemůžou na lepší výsledek stačit. Se stejným bodovým ziskem jako "Bassův chráněnec" skončila na místě devátém výřečná španělská mladá divoška Emma Falcón, desítku mezi bodovanými juniory uzavíral progresivní Brit Yates. V uplynulém ročníku ale tady bylo i spousta nadějí, a to rovněž z řad "nováčků", takže se máme v této sledované kategorii určitě dál na co těšit. Zvlášť po "přechodu do dospělých" u té většiny aktuálně nejlepších…  

2017 - Molly Taylor

2018 - Šimon Večerka

2019 - Molly Taylor

2020 - Šimon Večerka

 

Lady Trophy : "Kdo jiný než Taylorka"

Tady nemá cenu nějakou čtyřletou tabulku psát, tam je pořád neodmyslitelně pouze jedno jméno a všichni by se divili, kdyby tomu bylo jinak. Molly Taylor vládne holkám od doby, kdy začala jezdit. A patrně tomu tak bude do doby, než jezdit přestane. I když… po velmi dlouhé době nevyhrála všechno. Jednou, a to na závěrečném podniku, nestartovala a "hodila tak rukavičku do ringu" těm dalším dívčinám, jež jsou sice taky výborné, ale vždy se na Molly dívaly zpovzdálí. Celkem v pohodě si, v tomto případě mezi ostatními ceněnou, stříbrnou pozici vybojovala "Emmča" Falcón. Ta si sbírala ty druhé "místečka" vcelku pravidelně a i když některé z dalších holek v nějakém závodě "otravovaly", Emma to, až na dvě malé výjimky které prakticky bodově nemohly nic změnit, vždy s noblesním úsměvem ustála. Ovšem ten bronz, to byl boj nevídaný. Tam se v průběhu roku vystřídalo pár dívčin, nejlíp "zaděláno" měla především "Kejta" Munnings, jednou však musela pro zdravotní problém vynechat a zřejmě to byl rozhodující faktor. Pravidelně bodující a zlepšující se švédská "drtička" Charlotte Henningsson byla pro Angličanku najednou tvrdým "ořechem". Rozhodnutí padlo až na závěrečné "Jugošce", kde to bylo jen o tom, kdo z této dvojice dojede líp, navíc na té soutěži chyběla ta "Taylorka", tudíž body byly jakože o jednu uvolněnou příčku výš. No nervy do poslední chvíle, zkušenější Britka Munnings sice útočila a jela jak to šlo, jenže "chladná" severská Charlotta ji nakonec o několik sekund porazila, čímž o jeden celkový bod získala vysněný "bronzík". Pro tuhle mladou borku je to zcela určitě prozatímní životní úspěch. Na páté pozici v konečném hodnocení byla klasifikována Karolínka Kalíková, ta šampionát začala skvělými třetími místy, což je obdivuhodné, poté však dvakrát absentovala a spíš "šotolinově vychovaná Kája" nestihla pak na těch třech posledních zpevněných površích své manko dohnat. Ale aspoň velmi těsně porazila populární Idu Törnhult, jenž zároveň jela v rámci Historic Trophy, ale ani to ji často nelimitovalo k pěkným výkonům. Za skandinávskou "Metal Brutal Cruher Girl Perkele", která byla první z "nejuniorek" mezi Ladies, skončila německá bojovnice Johanna Steer, pilotující občas i dvoukolku s níž jí to vcelku sedělo. V Lady Trophy se objevila i velmi rychlá turecká jezdkyně Burcu Cetinkaya, ta jela ale jen dvakrát a z toho jednou smolně odstoupila, svůj um ukázala při Forestu, kde dojela druhá, velká škoda že jsme ji nemohli přivítat častěji, jistě by tuto krásnou kategorii dovedla výsledkově oživit, jak předvedla už v minulém zimním šampionátu.

 

Next Academy : "Lappiho rok 2020"

Mladý Fin Lappi se dočkal. Rok 2020 byl totiž prvním oficiálně vypsaným ročníkem pro dříve neklasifikované - i když na závodech dříve vždy vyhlašované - kluky. A ti "ogárci byli povýšení" až do věku 10 let. Jelo jich tím pádem více, a tato možná pro někoho nenápadná kategorie chytla jakési "nové grády". Klučinů bodovalo nakonec 7, což není špatné číslo, a to ještě chyběli Kopáček a Moffett z PMJ. Mimochodem, tento rodinný tým nám bohužel chyběl celý. Obrovská škoda! Za daných podmínek byl největším favoritem Esapekka Lappi, což s velkým přehledem splnil a je tedy prvním "ofiko Academikem " zapsaným do historie. Je to ovšem jeden z nejzkušenějších mladých jezdců obecně, pozor na něho! V této kategorii to však bylo pro něj naposled, pak si to slavné "Véčko" musí nechat na později... Na stříbrném postu skončil o hodně mladší Erik Ticháček, jenž si vybral vítězství na Rajdu, kde "Lappiště" nejel, ale i on je velice nadějným jezdcem a dorůstá. A umí, žádné "béčko". Všichni ostatní nejezdili moc pravidelně, ale tak to u této kategorie bývá. Na bronzu je klasifikován rovněž extra mladý Davídek Zapletal, zdolal i Tour a jinak se nikdy neztratil, to je určitě úspěšné tažení sezónou. O kousek za ním byl nováček Josef Březík - tady by to chtělo více startů, ať ty zkušenosti rostou, jinak ale dobrý růst… Dva asfaltové starty Ayrtona Alexe Pavláta byly sice ozdobeny dvojicí druhých "fleků", to však samozřejmě nemohlo stačit na ty ostatní. Alex to pěkně oživil hlavně na Criterium Fryšták, kde měl "papírově" konkurovat Lappimu, ale možná je na zlínsku lepší "líheň" RC závodníků. Do konečné tabulky jsou zapsáni i zcela začínající Oliver Solberg, jedoucí pod křídly "velkého" Tänaka, a taktéž lehce protřelejší Hayden Paddon, jedoucí pod křídly "malého rakouského elektrozemědělce".

 

Historic Trophy : "Hvězda Grzýbek"

Dvojnásobný poslední mistr Michal "Holas" Holínek avizoval, že asi moc nepojede, čímž uvolnil "trůn". Z pohledu dřívějších ročníků byli tak nějak favorizováni Bengué a Volta. Posledně jmenovaný reprezentant ASport Rally Teamu, který to teda docela "zazdil" - myšleno ten tým - nejel všechno a nikdy mu to na kýžené prvenství v soutěži nevyšlo. Volta absolvoval 4 závody a často se mu nevedlo dle představ, i když na "bedně" byl vždy. Za to Alex Bengué, ten šel do všeho na plný "céres",  jeho obvyklé nasazení bylo znát, ale dvakrát chyběl, což avizoval, a tak se to vlastně "smrsklo" na jediného člověka. Na Pana Grzyba. Ten se v této kategorii jal uplatnit poprvé, auto má dobré, a na těch předepsaných klouzajících pneu mu to plně vyhovovalo. Na jeho jízdu byla tím pádem radost pohledět, ty smyky s Deltou a následně s Escortem byly pro všechny povznášející. Na toto se dá dívat FURT. No a tak vznikla taková předem nečekaná situace v těch Historicích. Grzegorz Grzyb třikrát vyhrál závod, jinak byl vždy na stupních, jednou ale odpadl. Francouz Bengué sice potom trochu "zlobil", taky má tři prvenství, jenže ty neúčasti nepřinesly žádné zápisy do tabulky, které jsou důležité. "Našlapaný Grzýbeček" už ke konci sezóny věděl, že mu stačí dobře dojíždět, což nebylo pro tohoto otrlého Poláka velkým problémem. Má tak své první zlato v této prestižní kategorii. Bengué tedy vybral stříbro, ovšem to až takřka na poslední chvíli. Protože se na stříbrné pozici dlouho držel trochu překvapivě Jožka Peták. Těžil především z pravidelného sběru bodů spojených s povedenými výsledky - kdo by to byl před sezónou předpokládal, že Peták bude bronzovým Historikem, tohle byl od něj určitě dobrý počin. A to i vzhledem k faktu, že za sebou dokázal nechat velezkušeného španělského Matadora Giba Fagasa. Ten i přes fakt, že pravidelně bodoval a stále má určitou rychlost nedokázal dosáhnout na lepší, než čtvrté místo, dvakrát ale "bednoval" a v této kategorii uměl soupeřům "zatopit". Nejlepší pětici z celkem devatenácti startujících uzavřel už zmíněný Volta. Krom takových jakýchsi "stálic" se tady objevili i zajímaví jezdci, jako třeba dobře známý Bernd Casier, vítězící na jedné rally, výborně se při epizodním startu prezentoval taky "přespolní" Rakušan Dirtl, stejně jako on si jedny stupně vítězů vychutnal i Stéphane Sarrazin. V Historic Trophy to tedy bylo velmi pestré, a to nejen z pohledu techniky, předvedených výkonů, ale rovněž výsledkově.  

2017 - Alex Bengué

2018 - Michal Holínek

2019 - Michal Holínek

2020 - Grzegorz Grzyb

 

F2 Trophy : "Opět Pepa Sivíků"

Kategorie vozů s jednou poháněnou nápravou se účastnil slušný počet 11 posádek, ovšem většina z nich jen jednorázově nebo nevýrazně, a tak měl obhájce titulu "Baňa" Sivík celkem snadnou cestu k dalšímu zlatému poháru. Jeho rychlost je však neoddiskutovatelná, a své žlutomodré "Barumácké" auto má super nastavené, což se na tratích zcela jistě projevuje. Pepík nevyhrál všechny závody, když byl dvakrát poražen výjimečně startujícími jezdci. Jednou to byl velice rychlý "host" Ayrton Senna a jednou David Kubeš (kdysi Madsen), jehož start byl jakýmsi oživením, ten kluk dlouho nejel a přesto ukázal své nesporné umění, na Caterpillaru kde krotil toho malého "Adámka" docela dost lidí "čumělo". V konečné klasifikaci F2 se ovšem hrálo, jako všude, na body. No a těch si na celkové druhé místo dostatek nasbíral vídeňský "družstevník" Manfred Stohl, jemuž se ten podvozek kupodivu zas tak moc "nesral". Asi v JZD Lužkovice přijali nějaké schopnější pracovníky. Velkým úspěchem je i konečný bronz Roberta Droogmanse, který až na jednu výjimku závodil se zadním náhonem. Každopádně dobrý počin a v podstatě životní výsledek. Po několika zajímavých startech se na čtvrtý "flek" dostal Tonda Tlusťák, do Top 5 se vlezl v kategoriích "přeskakující gastronomický všeuměl" Sarrazin, na úkor mladice Steer, ztrácející na něj jen jeden bod. Nelze zde dále nevzpomenout zajímavá jména, obohacující "dvoukolkáře", jako třeba všemi závody i stráněmi protřelý "Ubloman" Mike Pattison. Nebo patrně na Sibiři bloudící a od léta nezvěstný" Sovět Chulykanov. Jednou jel též vítěz tipovačky "gořkychtivý" Harrach. No byla to pestrá snůška závodících.

2017 - Jacob Madsen

2018 - Václav Blahna

2019 - Josef Sivík

2020 - Josef Sivík

 

Old Boys 45+ : "Panizziho triumfík"

Novinka s klasifikací pro "starší" chlapce se v zimně uchytila, a tak se pro tyto "bardy" vypsala i speciální kategorie nazvaná Old Boys 45+. Jak napovídá název, jednalo se o pětačtyřicátníky a více. No a bylo jich více než dost, když se celkem účastnilo 16 borců. S velkým přehledem to celé vybral "Pepson Předsedson" Panizzi, jenž vyhrál téměř všechno. Pouze dvakrát - ovšem ze dvou pokusů - se z prvenství radoval Ayrton Senna, což ale nemohlo nijak zhatit Pepíkovo celkové vítězství. Nádherné boje se vykrystalizovaly o konečnou "bednu", na níž se v jednotlivých soutěžích vystřídalo více jezdců. Při pohledu do celkové tabulky je jasné, že se rozhodovalo fakt až do posledního závodu, ve dvou bodech (32, 31, 30, 30) byly tedy čtyři posádky. Na stříbro to nakonec vyšlo "alko-letci" Henningu Solbergovi a bronz si vybral brýlatý italský závodník Zanussi, oba zmínění mají za sebou povedenou sezónu. Ve hře o "bedýnku" byli ještě čtvrtý Sarrazin a pátý Fagaso. Každopádně to bylo hezké oživení plné těsných soubojů. Nicméně, jednalo se o zkušební ročník a od příště jedeme až od padesátníků….  

 

Závěrem

A na závěr se samozřejmě sluší poděkovat všem, co tuto nelehkou sezónu pomohli uspořádat, nebo ji jakkoli podpořit. Díky tedy směřuje všem pomocníkům při stavbách a úklidech traťového materiálu, dále partnerům a sponzorům, pak i fotografům či "videografům", velký dík obětavému časoměřiči Ivanovi, a rovněž všem zúčastněným za trpělivost, disciplínu a jezdeckou "vzpruhu", která pořadatele určitě pozitivně nabíjela.