S názvem šampionátu NEXT RC RALLY CHAMPIONSHIP jsme se v uplynulém roce setkali už po šesté (2017 - 2022)….

V předchozích dvou ročnících nás všechny dost svazovaly nejrůznější "corona omezení", které se už tentokrát naštěstí nekonaly a konečně jsme si mohli vychutnat všech 8 naplánovaných soutěží bez restrikcí a případných termínových přesunů. No, jeden přesun přeci jenom nastal, a to v případě jarní šotolinové The Great Cross Rally, kdy se kvůli počasí muselo nakonec závodit až v neděli, místo původně plánované soboty. Ono to počasí bylo navíc na mnoha soutěžích dost "zlobivé". Krásně a teplo bylo v podstatě jen ve Fryštáku (a to na obou akcích - Forest a Criterium), jinak to mnohdy nebyla s těmi povětrnostními podmínkami žádná sláva. Ti Fryštačané to asi měli dobře předplacené… Do kalendáře, ozdobeného klasickými a dobře známými závody s více či méně bohatou historií, se po dvou vynucených "přestávkových" ročnících vrátila i Viking Rally.

Dobrou zprávou pro všechny pořadatele bylo vždy velice "nadupané" a pestré startovní pole, a to platilo nejen celkově, ale rovněž taky v jednotlivých kategoriích. Průměr skutečně startujících posádek na jednu rally činil úctyhodné číslo 54,125 soutěžících a nejednou padl i nějaký ten početní rekord - hlavně tedy v kategoriích. Na startu se kromě "stálic" objevovalo i několik nováčků, což je samozřejmě jen dobře.

Absolutní klasifikace

Adeptů na celkového mistra, na celkovou "bednu" a v neposlední řadě na celkové body je vždycky víc jak dost. Je ale pravdou, že asi největším favoritem na titul byl dvojnásobný šampión dvou předešlých sezón Šimon Večerka, který samozřejmě toužil po hattricku. Jeho stájový kolega z Vest Rally Teamu Tomáš Bílek jun. byl ovšem jiného názoru. Po vyhraném zimním Ice Nextu pokračoval ve skvělé rychlosti a konstantně rychlých výkonech i nadále, a vyhýbaly se mu i technické problémy. Šimon ho sice v přímém souboji o vítězství třikrát porazil, na výborně rozjetého Tomáše to ale bylo málo. Ten vyhrál 5 závodů, navíc Šimon nedokončil Forest Frog Rally, což v podstatě bylo dost rozhodujícím faktorem. Ty body totiž "Véčovi" chyběly k tomu, aby si to mohl s "Tomíkem" rozdat o titul. Bylo by to jinak docela vyrovnané až do konce, ale kdyby… Takže poprvé v kariéře se absolutním mistrem stal mladý dravec Tomáš Bílek jun. Šimon Večerka se musel tentokrát spokojit se stříbrným stupínkem. No a tito dva si počínali dost suverénně, když ostatní soupeři se před někoho z nich ve výsledcích málokdy podívali. Vše zmíněné dokazuje i pohled do klasifikační tabulky. O to zajímavější pak byly souboje o konečný bronz, kde to bylo dlouho otevřené. Po výborných umístěních (1x druhý a 4x třetí) se to nejlíp vykrystalizovalo pro stále rychlého usměvavého "taťku plodiče hezouna lázeňského hvozdenského" Giandomenica Bassa, jenž toto umístění zopakoval z roku 2018 - v roce 2019 měl dokonce stříbro, od té doby to však bylo "bez bedny". Na nepopulárním čtvrtém "fleku" byl v klasifikaci estonský "drtič" Ott Tänak, který sice "vybral" dvě druhá místa na Caterpillaru a Forestu, jinak ovšem zaznamenával jakýsi mírný ústup ze slávy, ale ono se to někdy tak sejde. Konkurence je holt velká. Na konci roku se "Ottík" dokonce musel obávat svého týmového parťáka "Doktora docenta" Brane Küzmiče, jenž měl velké šance ho v pořadí přeskočit, ale nakonec se jugoslávský "řvoun" musel smířit s pozicí pátou, byť jen o dva bodíky. Nicméně u "Doktora" pořád platí to, že stále nepřerušil sérii sběru bodů ve všech závodech v řadě za sebou, když už to nyní krásně zaokrouhlil na rovných 40! Jako šestý skončil junior David Vaculík, který je již velmi často vidět mezi tou absolutní špičkou, dílčí umístění na stupních vítězů mu ovšem stále o vlásek uniká, no ale ono to přijde… Naopak poprvé se na "bedýnku" podíval Kuba Charvát, a to hned dvakrát. Jediný zástupce týmu Samohýl se při své první téměř kompletní sezóně v Nextu ihned zařadil mezi ty nejrychlejší, i když o jeho kvalitách se vědělo i z ostatních "mistráků", které brázdil. Za sedmým "Charvim" následoval v pořadí stále mladý a ambiciózní "Pepa Peki Předseda" Panizzi, jenž dokonce jednou dojel čtvrtý a ze svého lesku stále nic neztratil. Od francouzského jezdce s východoněmeckým spolujezdcem to byla v tomto ročníku vydařená práce, když "Pepíček vlající účes" bodoval ve všech soutěžích, krom té poslední. Tak trochu nevyrovnaný rok měl junior Emil Bergkvist, talentovaného Švéda ozdobily dvě páté příčky v závěru sezóny, jinak to bylo často o technických problémech, výpadcích a dvou neúčastech. Je to ale samozřejmě velmi rychlý a dravý jezdec, o kterém určitě ještě uslyšíme. TOP 10 uzavřel "mládežník" Valentino Rossi, jenž to měl taky takové trochu "na houpačce", rychlost mu však určitě nechybí. Nutno dodat, že na celkové body dosáhlo 19 posádek, vyrovnanost je stále opravdu hodně velká a někdy je to možná i o tom štěstí a kombinaci kvalitní techniky, jezdce a nebo taky pneumatik.

Každopádně to nic nemění na tom, že mistr je jen jeden - VELKÁ GRATULACE TOME !

2017 - Giandomenico Basso

2018 - Sepp Wiegand

2019 - Kajetan Kajetanowicz

2020 - Šimon Večerka

2021 - Šimon Večerka

2022 - Tomáš Bílek jun.

 

Team Trophy : "Poprvé Vest"

Velice silný a ambice neskrývající tým Vest Rally Team se po dvou letech usilovného snažení konečně dočkal. Ano "Dočkal" - to jméno jim asi dlouho nedávalo spát, manažer stáje Doktor Racing jim to totiž vždycky "vyfoukl", přestože Vest se mohl pochlubit hvězdnou sestavou. Takže tentokrát to ti "Vesťáci" dali a vyhráli na plné čáře. Jezdci Bílek jun., Večerka, Rossi připsali do tabulky maximum týmových bodů ve všech soutěžích kromě jedné, tu "vybral" rovněž kvalitní Red Bull ve složení Basso, Vaculík, Taylor. Tato stáj se pak s přehledem postarala o konečnou druhou příčku v Team Trophy. Proslulý Doktor Racing s Tänakem, Küzmičem a Taxisem musel vzít za vděk bronzem, i když kluci bojovali za případnou obhajobu velmi srdnatě. Nutno vzpomenout až nečekaně čtvrtý AMK Rudý Říjen, který držel nad vodou v podstatě pouze Gil Panizzi, jemuž sem tam "přicmrndával" manažer Ernst Harrach. Do Top Five se dostal i Samohýl Škoda Team s jediným zástupcem Jakubem Charvátem.

2017 - Red Bull

2018 - Red Bull

2019 - Doktor Racing

2020 - Doktor Racing

2021 - Doktor Racing

2022 - Vest Rally Team

 

Junior Trophy : "Suverénní Dejv"

Opět se v této kategorii soutěžících do 15 let očekávaly napínavé souboje, a ony samozřejmě byly. Jen s výjimkou o tu nejvyšší příčku. Úřadující mistr Emil Bergkvist totiž neprožil zrovna vydařený rok. Rychlost ho sice neopustila a stále je mezi těmi nejlepšími juniory, ale dvakrát ho zradila technika a nedojel, na dvou podnicích bohužel chyběl, a dvě prvenství a dvě druhá místa pak už na lepší než čtvrtý "flek" nemohla stačit. Za těchto okolností se role favorita ujal neméně skvělý zkušený mladík David Vaculík, jenž zaznamenal šest vítězství a dvě další umístění na "bedně". V součtu bodů pak jasně dominoval. Dejv se po létech snažení konečně dočkal kýženého titulu, což bylo vlastně na poslední chvíli, protože od následující sezóny se už zařadí mezi "dospěláky", stejně jako zmíněný Švéd Bergkvist. A úplně to samé platí taky pro jezdce, který si vyjel stříbrnou pozici. Jedná se o Vaška Březíka, jenž už po zvyknutí si na rychlejší podvozek prokázal své nesporné kvality. K jeho úspěchu vedly především pravidelné starty a sběr slušné porce bodů, když se vždy umístil velmi vysoko, a z toho třikrát na stupních. Dvě "bedýnky" a rovněž slušné výsledky mezi juniorskou elitou vynesly na bronzový post dravého Brita Rhyse Yatese, což je v této konkurenci skvělý počin. Za čtvrtým Bergkvistem byl klasifikován snad trochu nečekaně Nizozemec Kevin Abbring, který eskaloval na novou techniku a prokázal výrazné jezdecké zlepšení. Dokonce z toho bylo jedno druhé a jedno třetí místo v soutěžích. No a dvě "bedny" v podobě třetích příček má na kontě taky nakonec šestý "Pan Véčko" Esapekka Lappi se stejným počtem bodů jako blonďák Abbring. To jen dokazuje známou vyrovnanost. V pořadí pak následoval velmi rychlý Matyáš Morbicer, ten stanul v jednotlivých soutěžích na pódiu hned třikrát, ovšem absolvoval jen čtyři závody, a to na lepší jak sedmý "flíček" nestačilo. Místo osmé patří známé dívčině jménem Emma Falcón, velký progres zaznamenal devátý Jožka Březík, a do desítky nejlepších se prosadil i Akademik Erik Cais. Oni všichni mladí závodníci a závodnice byli jako vždycky velkou ozdobou mistrovství, hlavně pro to dravé mládí, viditelné na tratích. V této kategorii se představilo celkem 21 posádek a není z nich nikoho, kdo by si nezasloužil obdiv.

2017 - Molly Taylor

2018 - Šimon Večerka

2019 - Molly Taylor

2020 - Šimon Večerka

2021 - Emil Bergkvist

2022 - David Vaculík

 

Lady Trophy : "Kdo jiný než Taylorka"

Ano, kdo jiný než nejlepší, nejšikovnější a neporazitelná sedminásobná mistryně Molly Taylor. Australská "děvčica" má na svém kontě celkem 49 vítězství v soutěžích v rámci Lady Trophy, takže zkraje sezóny by to mohlo dopadnout rekordním zaokrouhlením. Molly se vesměs soustředí na absolutní pořadí, kde v tvrdé konkurenci často boduje, tentokrát skončila celkově jen těsně za první desítkou. Stříbrnou dívkou šampionátu se opět stala španělská "ďáblice" Emma Falcón, která bývá téměř vždy nejrychlejší z ostatních Ladies. V odjeté sezóně to ale neměla zrovna jednoduché, jednou totiž vynechala a jednou musela pro nemoc odstoupit, a tak jí nějaké ty body chyběly. Jinak ovšem dojížděla jako druhá a nakonec to na to konečné druhé místo vyšlo. Velmi těsně se bojovalo i na dalších příčkách, kde jsou holky často velmi vyrovnané. Bronzový stupínek se povedlo vybojovat sympatické Švédce Charlottce "Marky" Henningsson z rodinné stáje Viking, která jako jedna z mála pravidelně bodovala a zaznamenala i dva druhé "fleky", když od stříbrné "Elišky Falcónky" ji dělily pouhé dva bodíky. Takže skvělá práce. Na bramborové příčce byla klasifikována výborně se zlepšující Karolínka Kalíková, jenž čtyřikrát stanula na "bedně". Pátá byla známá švédská "metalová máma" Ida Törnhult, což je s historickým vozem jistě dobrý počin. Na pozici šesté skončila dvakrát absentující Catie "Míša" Munnings, které se ne vždy dařilo, dále pak v tabulce následuje věčně "nenasytná" Alice Štěpánková, a až za ní v pořadí je spíš sporadicky startující Němka Johanna Steer pilotující dvoukolku.

2017 - Molly Taylor

2018 - Molly Taylor

2019 - Molly Taylor

2020 - Molly Taylor

2021 - Molly Taylor

2022 - Molly Taylor

 

Next Academy : "Překvapivý vítěz"

Tři oficiální ročníky a tři různí vítězové této populární kategorie vypsané pro mladíky do 11 let. Asi největším favoritem byl již zkušený a neustále zrychlující Erik Cais, jenž obhajoval prvenství z roku 2022. Ale nestalo se. Hlavní příčinou byla jeho neúčast na dvou soutěžích. Přesto, že si jinak připsal 5 prvních míst, na pěkně rozjetého a pravidelně jezdícího Davida Březíka to nestačilo. David je tak po právu mistrem, když krom dvou vítězných tažení dojížděl vždy na druhých příčkách a bodový přínos mu zajistila především ta kompletní účast. Eriček má ale ještě šanci nadále, protože David už Academiky opouští. Po pěkných výkonech se na bronz vytáhl talentovaný Fin Jari Huttunen, což je každopádně perfektní úspěch. Za ním se pak umístil malý dravec Davídek Zapletal, který odjel jen pět závodů, dále pak následoval nadějný nováček šampionátu Pierre-Louis Loubet. Jedno prvenství si domů do dalekých Čech odvážel epizodně startující Ayrton Alex Pavlát z Malé Skály.

2020 - Esapekka Lappi

2021 - Erik Ticháček

2022 - David Březík

 

Historic Trophy : "Nový italský mistr"

V této oblíbené a konkurenčně nabité kategorii krásných historických skvostů na předepsaných pneumatikách se představilo 19 posádek. Dravý polský "kanón" Grzegorz Grzyb se obhajoby titulu a tím pádem ani kýženého hattricku nedočkal. Na vině byla hlavně jeho absence na Vikingu a své udělal též technický problém na úvodním Caterpillaru. "Gříbek" dosáhl na nejvyšší metu ve třech rally a na mistrovský post mu nakonec chyběly jen 2 body. Tím kdo ho dokázal udržet za zády byl výbornou sezónu prožívající Giuseppe Volta, jenž vyhrál taktéž třikrát, ale i on jednou chyběl. Součet bodů však hovořil pro něj a velezkušený Ital se poprvé v kariéře stal mistrem Historic Trophy. Kdo by to byl předem řekl. Dlouhodobě vynikajícím jezdcem je také Francouz Alex Bengué, který pětkrát stanul na stupních, což mu zajistilo konečný bronz. Do této kategorie se trochu nečekaně pustil i mladý Dan Gargulák a hned se zařadil mezi špičku. Bezvadné výsledky soutěžícího z týmu Valachia jej pak vynesly až na pěkné čtvrté místo. Jako pátý byl v tabulce po menší odmlce jedoucí Bernd Casier, kvalitní Belgičan se blýskl dvojicí prvenství a v podstatě vždy se řadil mezi aspiranty na zlato, avšak chyběla mu pravidelnost a navíc ho dvakrát potrápila technika. Šestým chlapíkem se stal rychlý Ital Alessandrini zaznamenávající tři "bedny", v pořadí pak následoval starý známý a ze svého "lesku" nic neztrácející nestor Mike Pattison. Rozčeřit vody se rozhodl taky osmý Michal Králík, jenž absolvoval teprve svou první plnohodnotnou sezónu a mnohdy už vystrkoval "králičí uši, nebo spíš růžky". Devátý "flek" patří jednomu z těch pamětníků Tonimu Gardemeisterovi, do nejrychlejší desítky se dostala i jediná žena mezi "Háčky" Ida "Hell" Törnhult, která jako jediná ze všech historiků odjela všechny soutěže. 

2017 - Alex Bengué

2018 - Michal Holínek

2019 - Michal Holínek

2020 - Grzegorz Grzyb

2021 - Grzegorz Grzyb

2022 - Giuseppe Volta

 

F2 Trophy : "El Matadore v akci"

Dvoukolek bylo tentokrát 15, což je velice slušné číslo, jenže pouze tři odjeli kompletní šampionát (byli to zároveň tři nejlepší v tabulce), zbytek startoval dost sporadicky a dost jezdců třeba jen jednou. Trojnásobný mistr Pepa Sivík to zkoušel v hlavní kategorii 4WD, takže po třech letech uvolnil trůn. Na něj byli nakonec dva vyrovnaní adepti, kteří se v F2 objevili po delších odmlkách. Slavný Španěl Gibo Fagaso si nebyl zkraje roku jistý, zda v této kategorii odjede všechny závody, jenže časem vzhledem k okolnostem vše přehodnotil a pouštěl se s velkou vervou do každé rally. Asi tím nejhlavnějším důvodem pro toto rozhodnutí byla nečekaná účast Václava Arazima, objevujícího se na tratích po 3 vynechaných sezónách. A hned od úvodní soutěže vystrčil své "Coyoťácké růžky", když s Fagasem sváděl velice těsné souboje. Na šotolinách dokonce svého soka porážel a třikrát zvítězil, což mu po polovině mistrovství zajistilo průběžné vedení v klasifikaci. Poté však přišlo smolné odstoupení v Bratřejově (pro Arazima trochu prokletém). V závěru už na asfaltech malinko nestíhal, a tak se na konci roku ze zlatého poháru radoval Matador Gialberto Fagaso ozdoben prvenstvími v první a poslední soutěži. Vašek "Kořeň" Arazim se spokojil se stříbrem, ale i tak to byly pěkné výkony a boje s Panem mistrem. A nejen s ním, oni se totiž ti někteří "nepravidelníci" taky občas prosazovali na vyšších příčkách. Třetím do partie na konečných stupních byl po vcelku konstantních výsledcích Robert Droogmans pilotující výborně vyladěný "Poršák" poháněný zadní nápravou. Je to jistě jakási rarita, ovšem belgický "vousáč" už brázdí erzety se zadokolkou jakýsi ten pátek a krom jasných návyků na nutně specifický jezdecký styl disponuje kvalitní technikou. Již s velkým bodovým odstupem skončil na místě čtvrtém horkokrevný "Talián" Luca Pedersoli, který sice zatím spíš sbírá cenné zkušenosti, ale stále se postupně rozvíjí a hlavně většinou účastní, což je taky důležitý faktor. Pátý byl dobře známý "Gastro-Tourista" Stéphane Sarrazin, jemuž se povedlo triumfovat na Bratřejově, tím pádem mu stále nechybí rychlost, jenže pouhé dva starty jsou opravdu málo. Na šesté pozici byla v klasifikaci bojovnice Johanna Steer, které to s dvoukolkou celkem slušně šlo. Sedmým jezdcem se stal její krajan Albert von Thurn und Taxis sedlající "eF-dvojku" pouze jednou na Criterium, což vyústilo vítězstvím. Stejně tak má jednu účast a zároveň jedno zlato Christoph Dirtl z "Rakouska-Ostravska", za ním byl v pořadí jezdec z nedalekého "Rakouska-Lužkovicka" Manfred Stohl s tradičním zemědělským přístupem ke svému vozu, no a do desítky nejlepších se prosadil epizodně startující Chris Ingram.  

2017 - Jacob Madsen

2018 - Václav Blahna

2019 - Josef Sivík

2020 - Josef Sivík

2021 - Josef Sivík

2022 - Gialberto Fagaso

 

Old Boys 50+ : "Fagasova obhajoba"

Těch někdy prošedivělých "mladíků" jelo celkem 11, takže jich přibylo a vlastně přibývat i nadále bude… Co se týká nejlepších, tak první dva v podstatě kopírují souboj o vítěze v F2 Trophy. Takže opět Fagaso vs. Arazim. A dopadlo to stejně jak v té výše uvedené kategorii. Titul tedy - zde již po druhé v řadě - získal Gibo Fagaso s dvojicí výher, druhým "old" mužem pak byl Václav Arazim se ziskem třech prvních "fleků". Ostatní sice měli jisté šance nabourat tuto dvojici, ale nakonec se to vyvinulo prostě takto. Bronzový post obhájil Henning "letecký účes" Solberg, jenž si připsal jedno prvenství, a to na těžké Tour de Cabin. Jako čtvrtý pak skončil taktéž pravidelně jezdící Robert Droogmans, jen dva bodíky na něj ztratil milovník "Ublo-svahů" Mike Pattison. Na pozici šesté byl klasifikován další z těch ostřílených Toni Gardemeister. Až za Finem byl v pořadí jeden z favoritů Gustavo Trelles, jenže kvůli zranění, kterých má za svou kariéru už nemalé množství, mohl absolvovat jen dvojici závodů, z nichž teda jeden vyhrál. Ty uruguayské kosti prostě cosi praskají. Jeden start proměnil v jedno prvenství rychlý Ayrton Senna končící jako osmý. Dále v tabulce následoval teprve první rok jedoucí Zdeňa Medek, jakožto nestarší bojovník. Do první desítky "OldBoysáků" se dostal i pohodový Malcolm Wilson. No ale abychom to měli kompletní, tak tím jedenáctým je Ernst "Pan Hrábě" Harrach, což je ovšem vítěz TIPOVAČKY 2022.

2020 - Gilles Panizzi (45+)

2021 - Gialberto Fagaso

2022 - Gialberto Fagaso

Závěrem

Nakonec je třeba poděkovat všem posádkám za bezvadné souboje ve stylu fair-play, a taky všem, co pomáhali při stavbě a zejména při úklidech materiálu na tratích. Velký dík patří našim spolehlivým sponzorům a podporovatelům, a taktéž těm co přispěli svými foto nebo video materiály. Velmi velké poděkování míří i obětavému časoměřiči Ivanovi.

Věříme, že se následující ročník uskuteční bez problémů, a opět se těšíme na spolupráci a bohatou účast soutěžících, kteří dokáží vždy tvořit tu jedinečnou atmosféru na NEXT RC RALLY CHAMPIONSHIP…

 

---

                                                                                                                                                                               „Loa“ NRC